Přírodní památka Rojetínský hadec

Lokalita leží na Českomoravské vrchovině, zaujímá svahy nad údolím pravostranného přítoku říčky Libochovka. Východní hranice lokality leží cca 700 m od soutoku; nejbližším sídlem je obec Rojetín (okr. Žďár nad Sázavou) cca 500 m západně od lokality.
 
Geomorfologie
Z geomorfologického hlediska lokalita spadá do Bítešské vrchoviny. Jedná se o plochou vrchovinu se střední výškou 517 m n.m, součást Českomoravské vrchoviny.
 
Geologie
Horninové podloží tvoří ostrůvek serpentinitů v amfibolitech a ortorulách moldanubika.
 
Pedologie
Půdní pokryv tvoří mělké litozemě na hadcích a eutrofní kambizemě na zvětralinách hadců (dříve hořečnaté rendziny) s vysokým podílem skeletu.
 
Reliéf
Hlavní část lokality tvoří hadcové skalky, roztroušené na strmém svahu úzce zaříznutého údolí potoka. Svah má severní a severozápadní expozici. Nadmořská výška ZCHÚ se pohybuje od 420 do 460 m n. m.
 
Krajinná charakteristika
Celá lokalita je zalesněna, lesní porosty jsou proředěny a v blízkém okolí lokality probíhá obnova. V horním patře lesa dominuje borovice lesní, v mladších porostech se více uplatňuje smrk s modřínem.
 
Klima
Území leží v mírně teplé oblasti (MT9) s průměrnou roční teplotou 6 – 7oC a ročním úhrnem srážek v rozmezí 600 – 700 mm (Quitt, 1971).
 
Fytogeografická charakteristika
Území PP se nachází v termofytiku, ve fytogeografickém okresu 67 Českomoravská vrchovina.
 
Potenciální přirozená vegetace
Dle mapy potenciální přirozené vegetace je potenciální vegetací PP a většiny jejího okolí biková bučina (Luzulo-Fagetum) (Neuhäuselová a kol.,1998).
 
Biogeografie
Dle biogeografického členění České republiky (Culek, 1996) je území PP řazeno do provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie hercynské, bioregionu sýkořského.

Flóra a fauna
S ohledem na hadcové podloží není překvapením, že většina území je kryta homogenním porostem borovice lesní (Pinus sylvestris). Vtroušeně se vyskytuje modřín opadavý (Larix decidua), dub zimní (Quercus petraea), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), bříza bradavičnatá (Betula verrucosa), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), třešeň ptačí (Cerasus avium), vrba jíva (Salix capraea) a také smrk ztepilý (Picea abies). Ten se zde poměrně masivně zmlazuje a tato jeho schopnost může představovat do budoucna pro populaci sleziníku nepravého určitý rizikový faktor, zejména pokud smrk převládne v nejbližším okolí skalek (silný zástin, agresivní opad). V podrostu převažují dvě trávy – kostřava ovčí (Festuca ovina) a třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), z bylin pak smolnička lepkavá (Lychnis viscaria), jestřábník zední (Hieracium murorum) a starček lesní (Senecio sylvaticus). Spodní partie území se vyznačují vyšším zastoupením smrku a v podrostu též brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus). Na skalkách se kromě rostlin běžných v okolních lesích vyskytuje hlavní vzácnost této lokality a předmět ochrany – sleziník nepravý (Asplenium adulterinum). Zdejší území je přitom nejvýznamnější lokalitou jeho výskytu na celé jižní Moravě. Sleziník je zde doprovázen některými dalšími kapradinami jako např. osladičem obecným (Polypodium vulgare), v podrostu byla zaznamenána rovněž přítomnost hruštice jednostranné (Orthilia secunda) a hruštičky menší (Pyrola minor). Z ostatních přítomných druhů lze jmenovat např. zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), svízel syřišťový (Galium verum), třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum), vítod obecný (Polygala vulgaris), violku lesní (Viola reichenbachiana), kakost smrdutý (Geranium robertianum), strdivku nící (Melica nutans), písečnici douškolistou (Arenaria serpyllifolia), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pomněnku lesní (Myosotis sylvestris), kručinku barvířskou (Genista tinctoria) aj.

V rámci entomologického průzkumu byla v lokalitě zjištěna celá řada bezobratlých druhů živočichů. Nejvzácnějším z nich je kriticky ohrožená chvostnatka rudooká (Lepismachilis rozsypali), žijící v mechu a na povrchu kamenů v zastíněných sutích pod skalkami, na povrchu půdy v suchém boru i pod kůrou pařezů a padlých kmenů. Z dalších zajímavých druhů, uvedených v Červeném seznamu, lze jmenovat křísky Arocephalus punctum, Elymana kozhevnikovi, Fieberiella bohemica, Jassargus alpinus, kněze Elasmostethus minor, z brouků dřepčíka Chaetocnema chlorophana, světlušku krátkokřídlou (Phosphaenus hemipterus), Cyrtanaspis phalerata, drabčíky Ocypus biharicus, Xantolinus tricolor, aj. Na území přírodní památky bylo determinováno celkem 252 druhů hmyzu. Entomofauna má výrazně podhorský charakter se zastoupením teplomilných prvků. Lokalita je poměrně chudá na druhy denních motýlů – z celkem 18 nalezených druhů je přitom naprostá většina vázána na paseku v severovýchodním cípu ZCHÚ. Z náročnějších druhů se zde vyskytují okáč strdivkový (Coenonympha arcania), perleťovec velký (Argynnis aglaja) a perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia).    

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
Sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) - asi 200 exemplářů - kriticky ohrožený - popis biotopu: hadcové skalky a jejich štěrbiny na osluněných, ale zejména polostinných až stinných stanovištích; na lokalitě je druh relativně početný.